Jeden ze svalů pánevního dna, který má mimořádný význam pro sexuální prožitek, je konkrétně PC sval (m. pubococcygeus), také nazývaný poeticky jako "sval lásky". Na jeho kondici a dovednosti ho adekvátně používat závisí schopnost prožívat intenzivní orgasmy, schopnost mnohonásobných orgasmů a schopnost dát svému partnerovi během milování slast o které neměl ani ponětí.

Zdravé fungování pánevního dna přímo odráží kvalitu prožívání ženského orgasmu. Když ženě pánevní dno adekvátně  nefunguje, celá oblast  je  v napětí či necitlivá, poté  v lepším případě žena není schopna vůbec dosáhnout orgasmu, v horším případě může mít až velké bolesti při sexuálním styku. Emočně žena prožívá sexualitu podle toho, do jaké míry je v kontaktu sama se sebou. Do jaké míry si je sama sebe vědoma.

O sexu většinou bohužel uvažujeme jako o něčem odděleném od zbytku našeho života, ale tak tomu vůbec není. Sexuální život pravdivě zrcadlí nejen naše celkové zdraví, vztahy, ale i emocionální vyrovnanost. Je dobré si také uvědomit, že každý sexuální zážitek se energeticky a emočně zapisuje do mapy buněk našeho pánevního dna.

Žádná síla na Zemi nemá takovou moc jako ženská rozkoš. Sexuální energie není žádný výjimečný luxus. Možná ji v sobě ještě tak intenzivně nevnímáte, ale uvnitř nás dřímá zdroj vitality, který dokáže prostřednictvím sexuálního potěšení prozářit náš život,  může být také naším zdrojem energie a radosti. Jednoduché techniky navnímání, aktivace pánevního dna, včetně bioenergetických cviků, nám umožní používat energetické zdroje vlastního těla k intenzivnějšímu prožívání sexuální rozkoše a ke komplexnímu léčení vlastního těla. Zlepší se a rozvine se schopnost dosahovat orgasmu a vzniklou rozkoš, sexuální energii, následně využít k naplnění života. Když si uděláme čas na zkoumání toho, co vám přináší potěšení a zvyšuje hladinu sexuální energie, dáte sami sobě ten nejcennější dar. A z toho daru se budou moci těšit i všichni lidé ve vašem životě, nejen váš partner.

Dyspareunií se označuje chronicky se opakující nepříjemný až bolestivý pocit během soulože. Často vedoucí až k úplnému odmítání pohlavního styku. Žena může vnímat bolest, svědění, pichlavý, ostrý či pálivý nepříjemný pocit nejen v oblasti pochvy, ale také močové trubice či měchýře. Bolest může nastat během kterékoliv fáze soulože, také až po souloži nebo jen v případě velmi hlubokého pronikání mužova údu.

Příčin může být velice pestrá škála, které se navíc mohou kombinovat a každá má úplně jinou terapii. Příčiny mohou být obdobné jako u vaginismu. Pacientky se musí velice podrobně vyšetřit a najít konkrétní příčinu. Důležitý je tým odborníků jako gynekolog, sexuolog, psycholog a samozřejmě i fyzioterapeut.

V první řadě je nutno, aby gynekolog vyloučil veškerá organická onemocnění, která by dyspareunii mohla způsobovat. Postup dle paní Mojžíšové a práce s pánevním dnem po vyřešení primární příčiny může pomoci navodit harmonii a obnovit normální tonus, kvalitu svalů pánevního dna, prokrvení pohlavních orgánů a zamezit tak vzniku další bolestivosti. 

Vaginismus je charakterizovaná silnými a mimovolními křečovitými stahy svalstva poševního vchodu. Problém se projevuje stahem a bolestivostí pochvy při každém pokusu o pohlavní styk, i přestože je to velké přání ženy. Bolestivý mnohdy až nemožný není jen pohlavní styk, ale často také zavedení tampónu, prstu a gynekologické vyšetření. Ženy často žijí v domnění, že mají příliš úzkou pochvu, případně partner příliš velký penis. Vaginismus se rozděluje na častější primární variantu a sekundární variantu. Při primárním vaginismu žena nikdy neměla bezbolestný pohlavní styk, při sekundárním byl pohlavní styk příjemný, ale až následně se stal bolestivým.

Klinicky bývá někdy obtížné odlišit dyspareunii od vaginismu, jelikož se vaginismus objevuje sekundárně v důsledku dyspareunie

Příčinou bývá psychogenní aspekt. Vaginismus může vzniknout v důsledku extreémně puritánské výchovy, striktní sexuální výchovy, ortodoxního náboženského přesvědčení, které vede k negativnímu postoji k vlastní sexualitě. Nebezpečím pro vznik vaginismu může být i nepříjemný/bolestivý první pohlavní styk, bolestivé gynekologické vyšetření, nevhodně vysvětlená první menstruace, strach z nechtěného otěhotnění, pohlavních chorob, strach ze ztráty kontroly nebo případného poranění, ale bohužel také na základě sexuálního zneužití v minulosti. Situaci může komplikovat kostrčový syndrom např. po pádu na kostrč (viz kostrčový syndrom).

Mezi nejúspěšnější terapeutický postup je kombinace psychoterapie (např. s využitím metodiky somatic experiencing), fyzioterapie a využití vaginálních dilatátorů. Psychoterapie se snaží odhalovat a zpracovat důvody, které vedly u pacientky ke vzniku úzkosti z pohlavního styku a následně se pracuje na jejich zvládnutí. Sexuologické poradenství či párová sexuální terapie je také přínosem v oblasti zlepšení komunikace páru a objasnění sexuálních potřeb páru.

Prostřednictvím citlivého přístupu je důležité pacientce vysvětlit, jakým způsobem snižovat přecitlivělost oblasti genitálu. Až je schopna bez nepříjemné emocionální reakce přímo kontaktovat zevní genitál, je čas přistoupit k využití speciálních dilatátorů. Za určitých pravidel poté může žena postupně zapojovat i partnera do terapie.

Současně se žena učí adekvátně vědomě relaxovat, resp. pracovat na elasticitě jednotlivých struktur pánevního dna a všeobecně pánevní dno správně používat.

Dyspareunie a vaginismus mají velmi negativní dopad na sebevědomí a sebepojetí ženy, výrazně ovlivní partnerský vztah, jeho intimitu a schopnost reprodukce. Bohužel velmi často si ženy tyto důvěrné problémy nechávají pro sebe a jen tiše se smiřují se svým osudem. 

Inkontinence je bohužel běžný problém, který postihne až třetinu žen.  Bohužel až příliš velké procento z nich se neléčí často z důvodů hanby, rozpaků a také nedostatku informací o adekvátních možnostech léčby. Problém ženy často skrývají nejen před rodinou, ale i lékařem.

Nejčastější příčinou inkontinence je celková slabost a dysbalance pánevního dna. Na vině jsou všeobecně špatné pohybové stereotypy, neadekvátní sportovní či pracovní přetížení,  těhotenství, porod, menopauza, ale mohou ji způsobit i jiné faktory např. sedavý způsob zaměstnání, operace v oblasti pánve, emoční odpojení od celé oblasti naší pánve. 

Rozeznáváme několik typů moč. inkontinence, které vyžadují odlišný přístup k terapii. Nejčastější formou je stresová inkontinence, způsobená náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku, který se přenáší na močový měchýř. Tento tlak v měchýři převýší odpor močové trubice a dojde k úniku moče. Pokud jste již zaznamenala, že vám uniká moč, když se smějete, kašlete, kýcháte, běžíte, tančíte nebo cvičíte, a nechcete být odsouzena k užívání inkontinenčních vložek nebo podstupovat operaci, věřte, že máte jiné možnosti. Začnete-li adekvátně navnímávat, aktivovat adekvátně vaše svaly pánevního dna a svaly celého hlubokého stabilizačního systému co nejdříve, svalový tonus se začne obnovovat a zvýší se tak  pravděpodobnost, že opět převezmete kontrolu nad močovým měchýřem a znovu nabydete sebevědomí.

K poklesu dochází, vzdá-li pánevní dno boj s gravitací vlivem jeho nedostatečné elasticity. Důvodem ztráty pružnosti pánevního dna u žen bývá těhotenství, porod, menopauza, mechanické přetěžování, operace v oblasti pánve, psychosomatika.

Pokud se jedná o sestup přední poševní stěny, dochází k poklesu moč. měchýře a vzniku cystokély. Při sestupu středního oddílu se posouvá ve směru gravitace pochva a děloha. Sestupem zadní poševní stěny se sune níže rektum a při jeho descenzu vzniká rectokéla. Ve většině případů dochází ke kombinaci těchto descenzů.

Mírný pokles obecně žena významně nepociťuje. Mezi příznaky středně závažného až závažného poklesu patří pocit tíhy, tlaku, plnosti v pochvě, žena nahmatá tkáň vyčnívající z pochvy, dochází k problémům s močením, v podobě inkontinence nebo zadržování moči, mohou se objevit i potíže s vyprazdňováním stolice či sexuální dyskomfort. Příznaky jsou běžně méně obtěžující ráno a zhoršují se v průběhu dne
a po zátěži.

Metodou první volby v terapeutickém přístupu je adekvátní navnímání a aktivace pánevního dna. V běžné gynekologické praxi je descenzuz orgánů pánevního dna většinou řešen chirurgickou cestou.

Hrabica: Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí:
Některé ženy si smysluplnost svého bytí dokazují fyzickou aktivitou a také své zdraví měří tím, kolik toho ještě zvládnou udělat. Mnoho žen se uspokojuje tím, kolik oken, dveří stihnou za den umýt, kolik prádla přitom hodí do pračky… Děloha poklesne či vyhřezne ženě, která během let postupně přešla na úroveň muže (místo něhy a citu se přimkla k těžké práci) a mnohdy dělala i to, co by bylo úkolem pouze muže. Dřela do úmoru, kolem sebe viděla jen práci, která se "musí" udělat a na typicky ženské úkoly, hlavně na šíření pohody a lásky, jí jaksi nikdy nezbyl čas. Vazy závěsného aparátu její dělohy povolily, ne protože byla lidsky špatná, ale pod tíhou, kterou nesla na svých bedrech. 

Menstruace by měla být symbolem a oslavou ženství, plodnosti. V dnešním světě je však pro ženy obdobím, které je třeba hlavně přežít, období odmítané nutnosti. Menstruace je náročná operace fyzického těla, očistný rituál, který pomáhá z těla vyloučit spoustu nepotřebného, nejen na úrovni fyzické, ale i psychické. Je všeobecně známo, že se tak vylučuje přebytečná tkáň děložní sliznice.

Naproti tomu si neuvědomujeme, že menstruace je také výborný způsob, jak tělo osvobodit od negativních emocí, zejména hněvu, zloby a vzteku. Přístup k samotné menstruaci odráží i přístup k nám samotným, na podvědomé úrovni tak často odmítáme být ženou, partnerkou, matkou v její pravé podstatě. Bolesti při menstruaci proto mohou mít více příčin na různých úrovních. Významným důvodem na úrovni fyzické je nestabilita, dysbalance v pánevním dnu. U žen, v dnešním stresem zmítaném světě, velmi často dochází ke zvýšenému napětí ve svalech pánevního dna, které se přenáší také na pohlavní orgány. Což ve výsledku způsobí narušení v krevním zásobení, oběhu lymfy, omezení jejich funkce a vznik bolesti. Adekvátním navnímání, uvolněním,  cvičením páenvního dna,  máte velkou naději prožít své měsíčky bezbolestně.

Jedním z velmi důležitých aspektů pro nekomplikovaný, zdárný průběh  těhotenství, porodu je dobrá kondice pánevního dna, v ideálním případě již před samotným početím. Na základě přirozených změn hormonálního systému, dochází k rozvolnění tkání, snížení tonu svalů.

S postupujícím těhotenstvím se navíc zvyšuje tlak na tuto oblast a dochází také ke změně těžiště. Představte si pánevní dno jako houpací síť napnutou v pánevním kruhu, kterou rostoucí miminko stále více napíná. Ochablé svaly vedou ke ztrátě stability pánve a posléze celého trupu. Poté přichází bolesti křížokyčelních kloubů, stydké kosti, kostrče, beder, kyčelních kloubů. Asi padesát procent těhotných žen postihne inkontinence moče, vlivem poklesu a útlaku močového měchýře. Přestože je vliv svalů pánevního dna na zdraví zásadní, často jim věnují těhotné dostatečnou pozornost, až se dostaví problémy.

Dobrá kondice a schopnost adekvátní relaxace pánevního dna se podílí na nekomplikovaném a hladkém průběhu porodu. Pružná a relaxovaná tkáň má větší schopnost se roztáhnout v momentu, kdy dítě prochází porodními cestami. Zkracuje se délka 1. doby porodní, snižuje se nutnost nástřihu a riziko pohmoždění a zranění pánevního dna a orgánů. Takové pánevní dno se po porodu rychleji navrací do původního stavu a funkce.

Dalším opomíjeným obdobím, které vyžaduje zaměření pozornosti na pánevní dno je čas šestinedělí. Svaly pánevního dna jsou v této fázi vždy oslabeny. Ženy mívají často pocit "otevřenosti, povolenosti" dna pánevního a nejsou schopny jej adekvátně ovládat. Zanedbáním péče o tyto svaly se ženy vystavují mnoha nepříjemným komplikacím, mohou pociťovat např. tlak, tíhu v pochvě, pokles orgánů malé pánve, trpět močovou inkontinencí a také často hemoroidy. Trápí je i bolesti zad, kostrče, podbřišku a pociťují bolestivý sexuální styk.

Každá maminka, která porodí císařským řezem, by měla být edukována o možnostech terapie vzniklé jizvy. Jizva potřebuje ke svému hojení vhodné podmínky, aby se zhojila optimálně a funkčně. Péče o jizvu a její okolí je důležitá nejen pro příznivý vizuální efekt, ale také pro samotnou funkci orgánů a tkání s jizvou spojených. Je vhodné naučit se eliminovat negativní vlivy působící na jizvu a zvýšit tak šance pro vznik fyziologické, funkční jizvy, která v budoucnu nebude činit žádné obtíže. Není výjimkou, že jizva po porodu císařským řezem, stará několik měsíců až let, se stává dysfunkční jizvou tzv. aktivní a jedinou pomocí je fyzioterapie. Neléčená aktivní jizva po porodu bývá příčinou často úporných, vzdálených bolestí na pohybovém aparátu (např. bolesti dolních končetin, zad, hlavy). Z praxe se ukazuje, že se významně podílí na funkčních gynekologických potížích (bolestivá menstruace, bolestivý pohlavní styk, intermenstruační krvácení či špinění, funkční sterilita aj.). (Mgr. Marika Bajerová, Umění fyzioterapie č.5

Neplodnost je fenoménem dnešní doby, za kterým stojí celá řada aspektů, jakými mohou být znečištěné ovzduší, nekvalitní strava, voda, užívání hormonální antikoncepce, hormonální dysruptory, nedostatek přirozeného pohybu, stres, psychický faktor - nevyřešené trauma, nedostatečná podpora ženství, ekonomická situace, neadekvátní nároky na ženy. Nelze jednoznačně určit, co je ve výsledku rozhodující, jisté ovšem je, že stojíme před velkou hrozbou narušení přirozené reprodukce.

Každá žena by si měla uvědomit, že úspěšné početí, donošení a porození zdravého miminka je hlavně v jejích rukou. Dnes je již téměř vzácností narození zdravého dítěte matce, která by neměla problémy při početí, v těhotenství, či za porodu. Tyto obtíže jsou standardně řešeny farmakologicky, či chirurgicky, aniž by se podchytila pravá příčina daného problému, přičemž hlavním cílem těchto postupů je dosažení kýženého výsledku v co nejkratší době a "po nás ať přijde potopa"…

Z důvodu zdraví potencionálních rodiček a jejich dětí je žádoucí nahlížet na asistovanou reprodukci i z jiného úhlu pohledu. U párů, které nemohou přirozeně počít vlivem orgánové anomálie je jistě umělé oplodnění vhodnou a asi jedinou možnou volbou. Situace se ovšem mění v případě, když za neplodností stojí funkční komplikace, se kterými lze naštěstí pracovat.

Z hlediska tradiční čínské medicíny víme, že tam, kde je disharmonie mezi jin a jang, čchi, nebo kde je krev ve stavu nedostatku, dochází k velmi negativním vlivům na zdraví člověka. Tato souvislost platí i v případě sterility či infertility, kdy ženské tělo, které nemá dostatek živin pro sebe, jednoduše "odmítá" živit další organismus. Nemožnost otěhotnět, či donosit dítě je tedy výsledkem přirozené obrany oslabeného těla, které samo bojuje o přežití.
Uměle vzniklá těhotenství si můžeme představit asi tak, jako bychom chtěli vypěstovat zdravou plodinu z jednoho nejkvalitnějšího semínka zasazeného do neúrodného, vyprahlého kousku půdy, který jsme nedostatečně zavlažili, naproti tomu ale pohnojili umělými hnojivy, aniž bychom ji předtím dostatečně zkultivovali, vypleli a přirozeně vyživili. Takovýto postup je zcela proti logice přirozených reprodukčních procesů a lze ho s nadsázkou přenést i na lidskou populaci.

Naše vyspělá civilizace prostřednictvím moderních technologií, umožňuje mít potomstvo i těm párům, kterým by příroda normálně zabránila zplození potomka přirozenou cestou. Medicína se pyšní ohromnými úspěchy asistované reprodukce, vlastně tímto dokázala přelstít přírodu. Nelze ovšem přezírat negativní dopady těchto násilných zásahů proti evolučním principům. Pojďme se zamyslet nad tím, co vše stojí za výsledkem nepříliš zdravé cesty, kterou se ubírá dnešní společnost.

Příroda se snaží vždy o zachování svého druhu a člověk by nebyl člověkem, kdyby také nepřiložil ruku k dílu. Záleží však jen vždy na nás, jakou cestu si zvolíme a jaké budou naše příští generace.
Milé ženy, které jste již počaly miminko za pomocí lékařské vědy, nebo se na tento zákrok chystáte, vězte, že Vás neodsuzuji a věřím, že jste ušly dlouhou a často slzami prolitou cestu, než jste se rozhodly pro toto řešení.

Slovy Terezy Kramerové:
Vycházíme-li z toho, že pokud by zde nebyly přítomny duše, které na tento styl početí nepřistoupí, ba na něj přímo čekají, umělé spojení vajíčka a spermie by k  buněčnému dělení nevedlo.  Bez podpory ducha je hmota bezmocná.

Jakákoliv nemoc, porucha funkce, odchylka od námi přijímané normy, je pro nás dobrou, užitečnou zprávou. Informuje nás a upozorňuje na nutnost změny v našem životě. Máme tak jedinečnou příležitost se pustit do procesu sebepoznání. Úroveň emocionální je třeba důsledně prozkoumat a hlavně uklidit. Z psychosomatické medicíny víme, že se nám negativní emoce často usídlí v těle a nejen, že nás podvědomě ovlivňují, ale způsobují mnohá onemocnění těla. Dejte svému pánevnímu dnu, děloze, vaječníkům šanci, mohou vám povědět příběh, který změní váš život. Např. psychoterapie, regresní terapie, kineziologie, holotropní dýchání a spousta dalších technik mohou ovlivnit psychosomatický faktor.

Na rovině fyzické je vhodné využít metodu první volby, kterou je zaručeně terapie podle L. Mojžíšové. Užitečné však mohou být i jiné techniky např. Kraniosakrální osteopatie, Bowenova terapie, Dornova terapie, baňkování, hirudoterapie, metoda doktora Jonáše Joalis atd. V kombinaci se změnou stravovacích návyků a využití detoxikace budete ke kýženému výsledku podstatně blíže.
S harmonizací úrovně energetické vám může pomoci např. Tradiční čínská medicína, Shiatsu, Hormonální jóga.

Jde o přirozené období v životě ženy, období, které je často bohužel nedoceněno. Fáze, kdy se ženský organismus dostává do přechodu, z období plodnosti do období klidné moudrosti. Tělo s rostoucím věkem "na ceně" ztrácí, hodnota vnitřního života, moudrosti však roste. Mnohdy je to bohužel i fáze plná nepříjemných a velmi proměnlivých procesů a bohužel i fáze, kdy se negativně úročí všechny prohřešky vůči pánevnímu dnu napříč celým životem.

Menopauza samotná má často neblahý dopad na pánevní dno. Vlivem snižující se produkce ženských hormonů se rozvolňuje vazivo a snižuje elasticita pánevního dna, tato nedostatečnost je základem pro pokles pánevního dna, posléze i orgánů. Pokud žena aktivně vědomě nepracuje na síle svého pánevního dna, dochází k rychlejší progresi problémů (pokles dělohy, inkontinenci, problémy v sexuální oblasti). Tyto negativní projevy lze do jisté míry eliminovat preventivním tréninkem svalstva, který nejen zpevní oblast pánevních svalů, ale také dojde k výraznějšímu prokrvení v oblasti pánve a tím také ke zvýšenému přísunu ženských pohlavních hormonů. Velmi často počínající přechod cvičením znovu zvrátíte zpět a hormony opět najdou cestu k vám.

Odebrání dělohy může být pro mnoho žen velmi stresující zákrok, neboť děloha je vnímána jako symbol ženskosti, plodnosti a sexuality. Vždyť právě v děloze dochází ke zrání oplozeného vajíčka a vzniká nový život. Ženy se mohou obávat, že po zákroku nebudou pro muže už dostatečně přitažlivé. Ztráta sexuální identity, změna tělesné kontinuity, nepřijetí oblasti malé pánve, mohou vést ke sníženému zájmu o sex, mnohdy až k rozvoji deprese.

Návrat do každodenního života je u každé ženy samozřejmě zcela individuální, ale vhodným navnímáním a cvičením pánevního dna máte jedinečnou příležitost se znovu zkontaktovat se svým ženstvím, mnohonásobně urychlit proces hojení a podstatně snížit následky operačního zásahu (zlepšit hojení operační rány, předcházet vzniku srůstů, hormonálních a střevních potíží, snížit rizika inkontinence, prevence tromboembolické nemoci).  Buďte  aktivní v období,  které se mnoho žen snaží  pouze  v   depresi a úzkosti přečkat.

Se svou dělohou se také můžete rozloučit vědomě tzn. s úctou a vděčností např. pomocí malého rituálu. Vzniklé trauma nejen na úrovni fyzické, ale hlavně psychické, tak bude podstatně zmírněno.

Syndrom kostrče a pánevního dna je nepříjemný bolestivý soubor klinických příznaků, vzniklý na základě anatomického zkrácení svalů upínajících se ke kostrči. Zkrácení, zvýšené napětí svalových vláken těchto svalů vyvolává při dlouhodobém působení bohužel i zkrácení vazivových struktur.  Dlouhodobá nadměrná tuhost a tah svalů upínajících se ke kostrči vede k destabilizaci pánve a následně i celé páteře (Hagovská, 2008). Výskyt kostrčového syndromu je z 90% častější u žen než u mužů. Tato převaha je dána tím, že ženy rodí, více trpí nemocemi orgánů malé pánve (záněty gynekologické, urologické), ve větší míře podstupují diagnostické a operační zákroky v této oblasti.

Mechanismy vedoucí ke vzniku primárního kostrčového syndromu jsou: pád nebo silný náraz na kostrč, úrazy spojené s naražením nebo frakturou kostrče, otlak od úzkého a tvrdého sedla kola, gynekologické operace vaginální cestou, dlouhodobé jednostranné přetěžování způsobené náročnou a stereotypní fyzickou pracovní či sportovní zátěží (dlouhé sezení, vadné držení těla, nevhodný pohybový stereotyp, nevhodná ergonomie pracovního prostředí), nadměrná tělesná hmotnost, působení stresu zvyšuje svalové napětí i pánevního dna. Opakované porody, či těžký komplikovaný porod. U těhotných žen dochází vlivem hormonů k rozvolnění vazů a kostrč je během sezení vystavena většímu tlaku. Během porodu hlavička dítěte odtlačí kostrč matky ven a často tak dochází k přetažení svalů dna pánevního a reflexní reakcí vyvolají hypertonus a potíže s kostrčí.

Sekundární kostrčový syndrom
U tohoto syndromu jsou přítomny téměř stejné příznaky jako u syndromu primárního, ale hlavní příčina se nachází mimo pohybový aparát,  často v orgánech malé pánve.
K iritaci kostrče a k hypertonu svalů dna pánevního dochází přímým kontaktem mezi orgány malé pánve a mezi svaly dna pánevního a cestou nervově reflexní. Aby při fyzioterapii nedocházelo k recidivám a náprava byla úspěšná, je nutné nejdříve vyléčit primární onemocnění. Po vyléčení poruchy vnitřního orgánu však nedochází ke spontánnímu odeznění kostrčového syndromu, ten přetrvává a mění se ze sekundárního na primární. Teprve nyní může být fyzioterapie úspěšná.

Diastáza je nepřirozený rozestup přímých břišních svalů v místě linea alba tj. vazivový pruh ve středu břicha. V prostoru diastázy postrádá břišní stěna svalový kryt a je chráněna pouze kůží, pobřišnicí, ztenčenou fascií a tukem. Diastáza je komplexní problém neadekvátního tahu, tlaku a síly působící na vazivo, jak zevnitř, tak zvenku.

Nejznámější a bez pochyb nejčastější příčinou diastázy je těhotenství. Dalšími důvody jak u mužů, tak i u žen je nevhodné cvičení a přibývání na váze v oblasti břicha.

Břišní svaly tvoří opěrný systém pro záda a orgány. Pokud dojde k rozestupu, opěrný systém se oslabuje. Diastáza v břišní stěně způsobí, že není možné dosáhnout optimálního nitrobřišního tlaku a vlivem toho se nevytvoří dostatečná opora pro bederní páteř a dochází k její nadměrné lordotizaci (prohnutí vpřed).

K příznakům diastázy patří propadnutí středu břišní stěny, znatelné hlavně při zátěži, či vystouplý pupík "stříška" respektive podélné vyklenutí středu břišní stěny, patrné také hlavně při zátěži. Pro ženy je často traumatizující prominence povolené břišní stěny, připadají si stále jako těhotné. Nepříjemným doprovodem může být citlivost v oblasti rozestupu, bolest v zádech, stresová inkontinence (při kašli, smíchu, cvičení, smrkání), popř. pokles pánevního dna, trávicí a střevní problémy. U diastázy stoupá riziko pupeční kýly.